Váš prohlížeč není podporován. Doporučujeme použít nejnovější Chrome, Firefox nebo Safari.

Kontakt pro novináře

  • press​@​ulozto.cz
  • tel.: +420 725 228 192

Tiskové zprávy

Často kladené otázky:

Vyjádření Ulož.to cloud a.s. k předběžnému rozhodnutí soudu týkajícímu se povinnosti zdržet se umožnění veřejného zpřístupňování digitálních souborů obsahujících záznam filmu Šarlatán:

Ano, takové předběžné rozhodnutí aktuálně existuje. Nicméně nejedná se o precedentní či jinak přelomové rozhodnutí, jak je uváděno v některých médiích. Jedná se o prvoinstanční rozhodnutí dočasného charakteru, které je předběžně vykonatelné. Především ale jde o opatření, které je poměrně jednoduché v našem právním řádu získat, obzvlášť v ne tak často prosouzených případech, jako je poskytování hostingových služeb. V tomto případě rozhodnutí soudu o předběžném opatření obsahuje zásadní nedostatky, které jsme blíže rozepsali v rámci námi podaného odvolání. Jelikož se ve věci předběžných opatření rozhoduje obvykle do dvou měsíců, očekáváme, že opatření bude zrušeno zhruba na přelomu ledna a února.

Na tomto místě je třeba upozornit, že předběžné opatření bylo vydáno navzdory zcela jednoznačnému znění zákona, který výslovně uvádí, že poskytovatelé hostingových služeb (jako jsme právě my) nejsou povinni dohlížet na obsah jimi přenášených nebo ukládaných informací. Z tohoto důvodu považujeme předběžné opatření za výslovně protizákonné.

Jde opravdu o významný precedent?

O precedentní rozhodnutí bez dalšího nejde, jedná se pouze o senzacechtivé označení ze strany společnosti CinemArt s.r.o. K jakémukoliv rozhodnutí precedentního charakteru vede dlouhá cesta a samotné předběžné opatření není ani první ale spíše nultý krok. Nejedná se totiž o rozhodnutí ve věci samé, naopak, jako podmínka platnosti předběžného opatření bylo společnosti CinemArt s.r.o. uloženo podat žalobu v této věci. Mohou nastat dva případy:

1. Pokud tato žaloba nebude podána do 30ti dnů (tedy do 7.1.2021), bude předběžné opatření automaticky zrušeno a společnost Ulož.to cloud a.s. může požadovat po společnosti CinemArt s.r.o. náhradu škody, která nám v důsledku předběžného opatření vznikla.

2. Pokud tato žaloba bude podána, a Vrchní soud v Praze jako soud odvolací začne projednávat odvolání společnosti Ulož.to cloud a.s. proti předběžnému opatření. Vzhledem k množství nedostatků v předběžném opatření, očekáváme jeho zrušení na přelomu ledna a února. I v tomto případě může společnost Ulož.to cloud a.s. může požadovat po společnosti CinemArt s.r.o. náhradu škody, která nám v důsledku předběžného opatření vznikla.

Pokud tedy CinemArt s.r.o. žalobu podá jak jim soud nařídil, proběhne běžné řízení ve věci samé před soudem. Po rozhodnutí soudu prvního stupně bude možnost odvolání, pokud se jakákoliv z stran sporu odvolá, nebude rozsudek pravomocný (tedy v podstatě nezávazný a nezakládající jakékoliv povinnosti) a spor bude projednáván u odvolacího soudu. až po vynesení rozsudku u odvolacího soudu lze mluvit o pravomocném rozhodnutí, pokud tedy soud druhého stupně věc nevrátí soudu prvního stupně k dalšímu projednání,což by se do jisté miry dalo označit za "restart" celého sporu. A až podle přesné formulace tohoto rozhodnutí lze začít uvažovat o tom zda jde nebo nejde o precedentní rozhodnutí. Do té doby se jedná o předběžné opatření vydané výlučně na základě návrhu a tvrzení společnosti CinemArt, kdy my jsme nedostali možnost se řízení účastnit.

Nutno závěrem zdůraznit, že vzhledem k tomu, že předběžné opatření nařizuje činnost (tj. Dohled na obsah přenášených nebo ukládaných informací), o které zákon výslovně uvádí, že ji poskytovatel hostingových služeb dělat nemusí, tak předběžné opatření považujeme za zjevně nezákonné a očekáváme jeho zrušení.

Jaký je tedy dosavadní výsledek soudního sporu DILIA vs. Ulož.to? Prohrálo Ulož.to soudní spor?

Nejedná se o prohraný soudní spor. 

Původní požadavek agentury DILIA byl totiž výrazně odlišný od toho, co se nyní v rozsudku objevilo. Tento soudní spor zdaleka nekončí. Jedná se o rozhodnutí soudu v prvním stupni, proti kterému se samozřejmě odvoláme. Nicméně ani toto první kolo nepovažujeme za prohrané, jak uvádí některá média, ale za vyhrané. DILIA se totiž původně dožadovala obecné filtrace všech děl, která nám nahlásí, a to v nejširším významu. Tedy v důsledku všech 272 tisíc autorských děl, která zastupují, v jakékoliv formě. To by znamenalo, že pokud DILIA objeví na Ulož.to například knihu „Nesnesitelná lehkost bytí“ od Milana Kundery, požadovala by po nás, abychom nějakým magickým způsobem zabránili šíření všech forem tohoto autorského díla, tedy nejen knihy ve všech možných formátech, ale i filmu, audioknihy, scénáře k divadelní hře, nebo třeba i záznamu ochotnického představení či parodie na dané dílo – a to i do budoucna Z tohoto požadavku DILIA posléze slevila, protože nebyl obhajitelný.

A co tedy soud potvrdil?

Tento široký požadavek DILIA soud odmítl a vyhověl pouze zúženému požadavku na konkrétní formáty souborů u několika českých filmů.

I zúžený požadavek je ale z našeho pohledu protiprávní, protože zavádí precedens pro nerealizovatelnou filtraci.  Filtrace samozřejmě omezuje svobodu internetu a odporuje evropské judikatuře, která takovýto dohled nad obsahem explicitně zakazuje. Proto věříme, že se toto dílčí rozhodnutí také podaří v odvolacím řízení změnit, stejně jako odmítl předchozí body.

Čeho se tedy přesně DILIA původně dožadovala?

Zde je citace původního požadavku:  

Žalovaná je povinna do 30 dnů od právní moci rozsudku odstranit anebo znepřístupnit digitální soubory obsahující takové autorským právem chráněné dílo literární, vědecké, kartografické, dramatické, hudebně dramatické, choreografické, pantomimické anebo audiovizuální, na jehož neoprávněné užití byla žalobcem upozorněna, jakož i znepřístupnit do 24 hodin od jeho zpřístupnění takové autorské dílo, pokud by bylo nahráno na její server uživatelem v budoucnu.

Tento požadavek zahrnoval všechny druhy autorských děl (mapy, choreografie, notové zápisy a jejich interpretace, atd.) díla a v nejširším možném významu autorského díla (kdy pod knihu patří i film podle knihy natočený i scénář k tomuto filmu nebo titulky tohoto filmu nebo audiokniha podle této knihy. Toto se současnými technologiemi naprosto nerealizovatelné.

DILIA následně slevila na požadavek týkající se pouze konkrétních několika autorských děl, a to v následující podobě:

I. Žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci rozsudku odstranit anebo veřejnosti znepřístupnit digitální soubory obsahující audiovizuální díla Obušku, z pytle ven! (1955, režie Jaromír Pleskot), Ostře sledované vlaky (1966, režie Jiří Menzel), S čerty nejsou žerty (1985, režie Hynek Bočan), Vesničko má středisková (1985, režie Jiří Menzel), Pelíšky (1999, režie Jan Hřebejk) a Kobry a užovky (2015, režie Jan Prušinovský), a je povinna zdržet se do budoucna zpřístupňování těchto audiovizuálních děl veřejnosti. 

Tento požadavek byl v pátek soudem vysloveně odmítnut. A proto považujeme hlavní předmět daného soudního sporu za úspěšně vyřešený.  

DILIA ovšem v průběhu projednávání žaloby přidala další, mnohem konkrétnější požadavek, který se již zaměřoval na konkrétní formáty souborů u několika výše zmíněných filmů. Zde je konkrétní znění:

IV. Žalovaná je povinna zdržet se do 3 dnů od právní moci rozsudku umožnění veřejného zpřístupňování digitálních souborů s příponami .avi, .mkv, .mk3d, .mks, mp4, .m4a, .m4p, .m4b, .m4r, .m4v, .mpg, .ogv, .oga, .ogx, .ogg, .spx nebo .wmv obsahujících audiovizuální díla Obušku, z pytle ven! (1955, režie Jaromír Pleskot), Ostře sledované vlaky (1966, režie Jiří Menzel), S čerty nejsou žerty (1985, režie Hynek Bočan), Vesničko má středisková (1985, režie Jiří Menzel), Pelíšky (1999, režie Jan Hřebejk) a Kobry a užovky (2015, režie Jan Prušinovský), pokud můžou členové veřejnosti tyto soubory vyhledat zadáním titulu díla (s diakritikou či bez ní) ve vyhledávači poskytnutém k tomu veřejnosti žalovanou. 

I zúžený požadavek je ale z našeho pohledu protiprávní, protože zavádí precedens pro nerealizovatelnou filtraci.  Filtrace samozřejmě omezuje svobodu internetu a odporuje evropské judikatuře, která takovýto dohled nad obsahem explicitně zakazuje. Proto věříme, že se toto dílčí rozhodnutí také podaří v odvolacím řízení změnit, stejně jako odmítl předchozí body.

K mediálně rozšířené formulaci „Ulož.to nesmí nabízet…“

Jedná se velmi nepřesnou a zavádějící formulaci. Ulož.to jako cloudové úložiště nenabízí filmy, ale kvalitní platformu pro sdílení uživatelského obsahu. To, co uživatelé smí, či nesmí sdílet, je dáno jak uživatelskými podmínkami cloudového úložiště, tak legislativou. Pokud jsme upozorněni na porušení uživatelských podmínek, např. z důvodu zásahu do něčích autorských práv, zmíněný soubor znepřístupníme.

V rozhodnutí soudu se nejedná o žádné „nabízení“ či „nenabízení“, v tomto soud správně chápe fungování cloudových úložišť.

Proč byl DILIA zrušen přístup do nástroje AbuseTool
(v mediích nesprávně uváděn jako "přístup do databáze Ulož.to")?

Nástroj AbuseTool umožnuje uživatelům (jako například DILIA) zabraňovat šíření jejich děl s okamžitou účinností. Jde tedy o významné urychlení standardní notice-and-takedown procedury. Tento přístup vyžaduje od partnera velkou míru pečlivosti a prověřování znepřístupňovaného obsahu, aby nedošlo k neoprávněnému omezování ostatních uživatelů.

DILIA však nedokázala nástroj používat dostatečně zodpovědně a docházelo k opakovanému znepřístupňování soukromých souborů našich uživatelů a porušení smlouvy o AbuseToolu, uzavřené mezi DILIA a Ulož.to. Museli jsme tedy zakročit a tento nástroj DILIA odebrat.

Tento postup opět není nic proti DILIA, ale platí pro všechny partnery (více než dvacet subjektů), kteří AbuseTool používají. Ostatní partneři jsou schopni používat nástroj AbuseTool zodpovědně a bezchybně, proto nevidíme důvod, proč by tohoto neměla být schopná DILIA.

Nicméně bez ohledu na tento nadstandradní nástroj, pro DILII, stejně jako pro všechny ostatní, samozřejmě funguje standardní notice-and-takedown procedura, kdy při nahlášení obsahu, který porušuje autorská práva, dojde z naší strany k jeho znepřístupnění.

Proč jste se nedokázali s DILIA dohodnout mimosoudně?

Problémy jsou dva. Prvním je odlišný právní výklad - my vykládáme autorské právo podle evropského práva, zatímco DILIA vykládá autorské právo velmi široce, bez ohledu na technickou (a tudíž fyzikální) realitu skutečného světa. DILIA nerozumí a nechce rozumět technické stance věci. My pracujeme se soubory dat, oni s abstraktní definicí „autorská díla“. DILIA kouká na IT jako na nějakou magii a na nás jako na kouzelníky, kteří dovedou zařídit úplně cokoliv, ale nechtějí. Bohužel kouzelníci nejsme, technologie, včetně internetu, není magie a má své zákonitosti, principy fungování a svá omezení. Technologický pokrok možná (velmi pravděpodobně) v budoucnu spoustu omezení vyřeší, ale v současné době je třeba pracovat s tím, co je reálné. Realizace některých požadavků, vycházejících z představ o způsobu fungování svobodného internetu jako magie, je nemožná (technologicky, nákladově), popř. realizovatelná pouze v případě velmi zásadního omezení dosud běžných svobod uživatelů internetu, která známe např. z totalitních zemí.

Problém lze ve stručnosti ilustrovat na následujícím příkladu: Současné algoritmy strojového učení (populárně a nesprávně nazývané "umělá inteligence") nejsou schopny poznat autorské dílo, nebo pochopit co je to autorské dílo. Technologie jsou (a to ještě jen v některých případech) schopny poznat například konkrétní fotografii a té fotografii podobnou fotografii. Ale nikoliv už poznat, že na fotografii je zachyceno abstraktní autorské dílo, které je nějakým způsobem chráněno.

Proč Ulož.to omezujete počty dotazů na vyhledávání? Je to záměr, jak komplikovat DILIA situaci?

Není pravda, že omezujeme záměrně požadavky, které vytváří DILIA. Systém ochrany serveru proti hackerským útokům (DDoS) vyhodnocuje každý požadavek na systém, a pokud se mu jeví nebezpečný, požaduje po uživateli ověření, zda jde o skutečného člověka. Cílem je ověřit, zda nejde o robotický hackerský útok. K tomu používáme celou řadu nástrojů, včetně nástrojů třetích stran. Stejným způsobem své servery chrání každá větší služba a jde o standardní technologii a doporučovanou praxi. Například i vyhledávač společnosti Google chrání službu vyhledávání stejným způsobem jako Ulož.to - po určitém počtu požadavků je nutné vyplnit „recaptcha“ ochranu.

Jde tedy o naprosto standardní opatření proti hackerským DDoS útokům, ke kterým může dojít a dochází. Například webová stránka statistického úřadu  volby.cz byla v době voleb pod útokem hackerů a byla díky tomu několik hodin nedostupná. A to je přesně situace, které se každá větší internetová služba snaží předejít. - více viz https://en.wikipedia.org/wiki/Denial-of-service_attack#Defense_techniques

Proč neexistuje něco jako český Netflix?

Tato otázka není na nás. Ulož.to je cloudové uložiště, které pouze umožnuje uživatelů ukládat a sdílet soubory. Otázka je spíše pro vlastníky autorských práv a kolektivní správce (jako DILIA či OSA).

Nicméně problémů je zde z našeho pohledu celá řada:

  • Naprostá většina u nás oblíbených filmů a seriálů pochází od několika amerických společností (https://en.wikipedia.org/wiki/Major_film_studio#Present). Pro tyto kolosy je český trh velmi malý a proto se jim nevyplatí dělat jakékoliv výjimky a zvláštní pravidla. Starý způsob distribuce filmů do televize je stále ziskový, takže není nutné dávat práva nějakým malým internetovým společnostem (z tohoto pohledu je např. i Seznam.cz malá společnost). Existuje zde tzv. politika garancí obratu, kterou aplikuje např. i hudební průmysl. Tedy abyste dostali určitý balík filmů pro svoji platformu, musíte garantovat, že prodáte filmy např. za stovky milionů. A pokud je neprodáte (filmy nebude sledovat dostatečné množství lidí), musíte to uhradit ze svého.
  • Vyjednávat autorská práva pro filmy je velmi složité, často se každý film musí řešit zvlášť, je vlastněný někým jiným a má jiná omezení. Často je film exkluzivně dostupný pouze na jedné platformě. Nezřídka bývá zcela nemožné daný film získat.
  • Rozjíždí se velký konkurenční boj mezi platformami. Samotný Netflix v posledním roce přišel až o třetinu filmů a o další neustále přichází, protože filmová studia v USA si rezervují vlastní obsah exkluzivně pro své vlastní platformy. Jedná se o platformu Disney+ v případě společnosti Disney (v ČR není platforma stále dostupná) a HBO MAX od splolečnosti WarnerMedia (v ČR také nedostupná). Všechny filmy a seriály od studia Disney již na Netflixu (a jiných konkurenčních platformách) nejsou dostupné a obsahy společnoti WarnerMedia postupně z konkurenčních platforem mizí také (naposledy seriál Přátelé) a budou dostupné již jen exkluzivně na platformách daných studií. Tím spíše nebude daný obsah licencovaný jakémukoliv menšímu lokálnímu hráči, řekněme „českému netflixu“.
  • Dalším problémem je cenová politika. Ceny za streaming služeb jsou v celém světě stejné, nezávisle na kupní síle obyvatel dané země. Často jsou tedy pro normálního člověka méně dostupné. Předplatné Netflixu stojí v ČR zhruba 250 Kč měsíčně. Průměrná mzda například v Německu je 3x vyšší než v ČR, tedy Netflix je pro průměrného Němce 3x levnější, jako by to bylo 100 Kč pro českého občana. Dále na východ, např. na Ukrajině, je pak Netflix pro většinu obyvatel úplně nedostupný.
  • Pro jakýkoliv český subjekt je tedy velmi obtížné vytvořit streamovací službu s větším množstvím populárního obsahu (tedy filmů hlavních hollywoodských studií). Ani největší česká internetová společnost Seznam.cz doposud nedokázala žádnou takovou platformu vytvořit a soustředí se, po vzoru Netflixu, na produkci vlastního originálního obsahu, ne na licencování cizího obsahu.